🌞 Sole Siciliano

Každý návštěvník Palerma ho zná.

Stačí projít slavnou ulicí Via Maqueda a na jejím konci se před vámi objeví monumentální budova s mohutným schodištěm a řadou korintských sloupů.

Teatro Massimo.

Jedna z nejfotografovanějších staveb celého města.

Tisíce turistů si zde každý den pořizují fotografie, obdivují architekturu a pokračují za dalšími památkami.

Jen málokdo však vstoupí dovnitř.

A právě tam začíná úplně jiný příběh.

22 let stavby a velké ambice Palerma

Když byl v roce 1875 položen základní kámen nového divadla, mělo Palermo velké plány.

Město chtělo vytvořit operní scénu, která bude reprezentovat význam Sicílie v nově sjednocené Itálii.

Výstavba trvala dlouhých 22 let.

Projekt navrhl architekt Giovan Battista Filippo Basile a po jeho smrti jej dokončil jeho syn Ernesto Basile.

Když bylo divadlo v roce 1897 otevřeno, stalo se největším divadlem v Itálii a jedním z největších operních domů Evropy. Bylo navrženo pro téměř 3 000 diváků. Dnes je kvůli moderním bezpečnostním standardům kapacita výrazně menší, Zhruba 1380 diváků, ale právě díky tomu si návštěvník může vychutnat mnohem větší komfort. Překvapily nás i samotné sedačky, které jsou na historické divadlo nečekaně prostorné a pohodlné.

Návštěva Aidy jako narozeninový dárek

Naše návštěva nebyla úplně náhodná.

Vstupenku na Verdiho operu Aida jsem dostal jako narozeninový dárek.

A musím přiznat, že jsem netušil, jak silný zážitek nás čeká.

Naše místa byla téměř úplně nahoře, v předposlední řadě pod střechou.

Možná by si někdo myslel, že nejlepší výhled je z přízemí.

Po tomto večeru si tím nejsem jistý.

Právě z horních řad jsme totiž mohli vidět celé divadlo v jeho skutečné monumentalitě.

Desítky lóží.

Nádhernou kopuli.

Obrovské orchestřiště.

Hudebníky přímo pod námi.

Dirigenta.

Sbor.

Sólisty.

Tanečníky.

A především neuvěřitelnou hloubku jeviště.

Teprve z výšky člověk pochopí, kolik lidí a práce stojí za jediným operním představením.

Technický zázrak ukrytý ve stropě

Během představení jsem se několikrát přistihl, že místo na scénu hledím vzhůru.

Na nádherný strop sálu.

Na první pohled působí jako umělecké dílo.

Ve skutečnosti je však i technickým mistrovským dílem své doby.

Kopule je tvořena pohyblivými segmenty připomínajícími květní lístky, které bylo možné otevírat a zajistit tak přirozené větrání sálu a přívod čerstvého vzduchu.

Když si uvědomíte, že toto řešení vzniklo na konci 19. století, nezbývá než obdivovat tehdejší architekty a konstruktéry.

Musím rozumět italštině?

To je otázka, kterou si pravděpodobně klade většina zahraničních návštěvníků.

Naše odpověď zní: vůbec ne.

Během představení byly nad scénou promítány titulky současně v italštině i angličtině.

Děj tak mohl bez problémů sledovat každý návštěvník.

A upřímně?

Na operu se většinou nejde kvůli tomu, abyste rozuměli každému slovu.

Před návštěvou je dobré znát základní příběh.

Pak už se můžete nechat unášet hudbou, atmosférou, emocemi a výkony účinkujících.

Právě emoce jsou totiž jazykem, kterému rozumí každý.

Aida je příběh lásky, věrnosti, cti a obětí.

A i po více než sto letech od svého vzniku dokáže publikum dojmout stejně jako kdysi.

Proč si s partnerkou dáváme místo věcí zážitky

Návštěva Aidy v Teatro Massimo pro nás nebyla jen kulturní akcí.

Byl to narozeninový dárek.

A vlastně další z řady společných zážitků, které si s partnerkou už několik let dáváme místo klasických dárků.

Čím jsem starší, tím více si uvědomuji, že si už ani nepamatuji, kdy jsem dostal nějakou voňavku, košili nebo jiný věcný dárek.

Ale přesně si vybavuji okamžiky, které jsme spolu prožili.

Pamatuji si koncert skupiny Il Volo ve veronské Aréně.

Pamatuji si koncerty Il Volo v Agrigentu a Miláně.

Pamatuji si benátský karneval, kdy jsme dvě noci bydleli ve čtyřhvězdičkovém hotelu přímo u Grand Canalu a ráno otevírali okno do jednoho z nejkrásnějších měst světa.

A teď si budu pamatovat i tento večer v Teatro Massimo.

Možná právě proto, že zážitky mají jednu zvláštní vlastnost.

Časem neztrácejí hodnotu.

Naopak.

S každou další vzpomínkou rostou.

Když dnes vzpomínáme na Veronu, Benátky nebo koncert v Agrigentu, neříkáme si, kolik nás to stálo.

Vzpomínáme na atmosféru.

Na hudbu.

Na emoce.

Na okamžiky, které jsme sdíleli.

A přesně proto považuji podobné zážitky za jeden z nejkrásnějších dárků, které si mohou dva lidé navzájem dát.

Zážitek, který může být součástí vaší dovolené

Mnoho lidí přijíždí na Sicílii za mořem.

Za plážemi.

Za skvělým jídlem.

A to vše zde skutečně najdete.

Ale někdy právě jeden jediný večer vytvoří vzpomínku, která zůstane mnohem déle než celý den strávený na pláži.

Možná plánujete výročí.

Možná narozeniny.

Možná chcete překvapit partnera nebo partnerku něčím opravdu výjimečným.

Ne další věcí.

Ale zážitkem.

Pokud budete během své dovolené u nás v Sole Siciliano plánovat podobný večer, rádi vám pomůžeme.

Poradíme s výběrem termínu představení. Oficiální webové stránky divadla zde:

Doporučíme dopravu (letenky), zajistíme transfer nebo vám pomůžeme s pronájmem auta.

Protože některé dárky po čase zapomeneme. Garantuji vám ovšem, že na operu v Palermu nezapomenete. Na některé večery prostě vzpomínáme celý život. Mnoho našich hostů si dovolenou u nás dává k narozeninám, výročí… a vylepšit to operou ?? To už je jiný level.

Jak jsme se vlastně dostali k opeře ?

Přiznám se, že ještě před několika lety bych asi neřekl, že budu sedět v Teatro Massimo na Verdiho Aidě.

K opeře nás přivedl náš kamarád před třemi lety, Matěj Kocourek, který nás postupně seznámil se světem opery a lidmi, kteří v něm žijí.

Díky němu jsme měli možnost osobně poznat řadu výjimečných osobností.

Mezi nimi například operní divu Soňa Godarská, držitelku prestižní ceny Thálie v kategorii opera, ale také další skvělé umělce např. Miguelangelo Cavalcanti, sólistu Státní opery v Praze.

Měli jsme možnost být hosty soukromého setkání, které Matěj pořádal, v rámci italského večera. Tou dobou už jsme již věděli, že se stěhujeme na Sicílii. Měli jsme tu čest pozunat a strávit čas s lidmi, kteří operou doslova žijí.

A právě tehdy jsme si uvědomili něco zajímavého.

Opera není jen hudba.

Není to ani jen divadelní představení.

Je to svět emocí, disciplíny, talentu a neuvěřitelné práce ukryté za každým tónem, který divák slyší.

Když pak sedíte v Teatro Massimo a posloucháte orchestr, sbor a sólisty, vnímáte celé představení úplně jinak.

❤️ A teď nás zajímá jedna věc.

Jaký kulturní zážitek vás v životě nejvíce ohromil?

Koncert?

Opera?

Muzikál?

Nebo něco úplně jiného?

Napište do komentářů.